1. světová válka

1. pěší bosensko-hercegovinský C. a K. pluk - 1. k.u.k. b.-h. I.R. 

Území Bosny a Hercegoviny bylo až do konce předminulého století součástí Turecké říše. V roce 1878, když bylo Turecko zaměstnáno válkou na jiné části své rozsáhlé hranice, obsadila Bosnu a Hercegovinu Rakousko-Uherská armáda. Následná smlouva mezi Rakouskem a Tureckem určila nový zvláštní statut Bosny a Hercegoviny. Toto území zůstalo formálně součástí Turecka, ale bylo pod Rakousko-Uherskou správou.


Tento stav ukončila až rakouská anexe Bosny a Hercegoviny v roce 1908. Po anexi Bosna přestala být součástí Turecka a stala se součástí Rakousko-Uherska. Nestala se však součástí ani jedné poloviny říše, ale zůstala jako další subjekt pod správou společného říšského ministra financí. Pro jeho pochopitelnou zaneprázdněnost faktickou správu v Bosně vykonával velitel armádních jednotek dislokovaných v Bosně.
V roce 1882 byly založeny první čtyři roty bosensko-hercegovinské pěchoty. Po postupném zakládání dalších rot byly v následujících letech roty sloučeny do pěších praporů. Sloučením jednotlivých praporů v roce 1894 vznikly pěší pluky č.1 až 4. Jednotlivým plukům byly určeny doplňovací obvody Sarajevo, Banja Luka, Tuzla a Mostar . Poté byl ještě založen prapor polních myslivců a 6 rot hraničářů.

Složení Bosensko-Hercegovinských jednotek bylo následující: 

• 4 pěší pluky (k. u k. b.-h. IR)
• 1 prapor polních myslivců (k. u k. b.-h. FJB) 
• 6 rot hraničářů (k. u k. b.-h. GJK)

Celkový mírový stav byl 6800 vojáků a poddůstojníků, 400 důstojníků a vojenských úředníků.

Do bojů První světové války se jednotlivé prapory prvního bosensko-hercegovinského pěšího pluku zapojovaly postupně. Jako první se 12. srpna 1914 III. prapor zúčastnil bojů při překročení řeky Driny na začátku války se Srbskem. V roce 1915 již bojovaly jednotlivé prapory prvního bosensko-hercegovinského pluku na srbské frontě a po vstupu Itálie do války se zúčastnily obranných bojů na řece Soče. Od začátku roku 1915 byl nasazen I. a II. prapor na ruské frontě v Karpatech. V roce 1917 se zúčastnily také bitvy u Zborova. Od října 1917 byl I. prapor nasazen na Sočské frontě a zúčastnil se průlomu fronty a bojů na řece Piavě. Na italské frontě prapor zůstal až do konce války.

Bosenské pluky patřily mezi nejlepší jednotky rakousko-uherské armády. O jejich bojovém odhodlání svědčí počet vyznamenaných. 20 příslušníků I. bosensko-hercegovinského pěšího pluku bylo vyznamenáno Zlatou medailí za statečnost, nejvyšším rakousko-uherským bojovým vyznamenáním. Nejvyšší počet zlatých medailí v rakousko-uherské armádě v průběhu První světové války obdrželi příslušníci II. bosensko-hercegovinského pěšího pluku - bylo jich 42.

VÝSTROJ A VÝZBROJ

Uniforma bosensko-hercegovinských vojáků se od uniformy ostatních pěšáků rakousko-uherské armády lišila doplněním typických prvků místního kroje. Barva uniformy byla světle modrá, barva výložek byla pro pěchotu alizarinově červená, pro myslivce trávově zelená. V roce 1908 byla zavedena polní uniforma v barvě štičí šedi. Nejvýraznější součástí uniformy byla typická pokrývka hlavy - fez. Vojáci a poddůstojníci do hodnosti šikovatele nosili fez všichni bez ohledu na náboženské vyznání. Tedy nejen muslimové ale i křesťané. Důstojníkům předpis umožňoval používat pokrývku hlavy podle svého náboženského vyznání. Muslimové nosily fez a ostatní důstojnické kappe jako v ostatních jednotkách rakousko-uherské armády. Druhou odlišností byly kalhoty. Kalhoty bosensko-hercegovinské uniformy byly podle tradičních tureckých širokých kalhot široké, pod koleny podkasané a pevně obepínající lýtko. Myslivci měli v bočních švech kalhot všitý tenký trávově zelený pruh.